Monty, ty něco píšeš, my něco čteme. Text obsahuje nějaké věci mezi řádky, určitý emoční náboj. A ty sice něco myslíš, ale v těch použitých slovech tady x lidí čte trochu něco jiného. Znovu se ptám - proč NENÍ třeba chválit a dítě má samo přijít na to, že mu něco jde - tedy očekáváš celkem velkou sebereflexi, objektivní hodnocení (tedy dítě nejméně 10let staré, spíš i trochu více???). Ale zase tedy nemá mít sebereflexi na to, aby usoudilo, že mu něco nejde? A je třeba mu to sdělit - teď je fuk, jakou formou? Jako když už, tak teda oboje. Máma umí i ocenit (nechytat za slovíčko - domysli si jakýkoliv jiný výraz pro kladnou rodičovskou reakci), ale umí i sdělit nějakou tu kritiku. A když už teda plkám, tak zrovna zpěv v rámci duševní hygieny (o slovní zásobě, rytmice, emocích atd už ani nehovořím)je důležitý. Skákání přes švihadlo je fantastická věc pro kordinaci těla - a teda i třeba řešit - pro školu drobnost, leč důležitá. A můžeme se bavit o tom dál.