"To hodnocení "zvenčí" má sloužit jako zpětná vazba. Na místě toho žáka si buď řekneš - aha, tak tohle mi opravdu moc nejde, měl bych se v tom zlepšit, nebo si řekneš, že ti nějaký pravopis nestojí za to a nepotřebuješ z něj mít jedničky, ale nebudeš si (většinou) myslet, že ho vlastně umíš a učitel je blbec.
Když budeš někoho jen chválit, tak se nikam neposune a je pravděpodobné, že v dospělosti buď narazí, nebo bude nesnesitelný samožer (viz to, co psala Vaitea)."

Tak tomuhle nerozumím, to skoro vypadá, jako by ten rodič chválil i za něco, o čem by moc dobře věděl, že je to blbě (v případě toho diktátu, asi jako "jé, ty jsi hezky napsal to slovo kobila, a pokud ti to ten učitel opravil, tak je blbec", ale to si neumím dost dobře představit, protože jsem ještě neviděla nikdy nikoho, kdo by to dělal.

Naproti tomu si umím v určitým kontextu představit, že pochválím někoho, kdo normálně píše diktáty na čtyřku, že v tomto diktátu udělal chybu JEN ve slově "kobila" a že má tudíž dvojku.

Tudíž se netvářím, že "kobila" je správně, ani netvrdím, že v pravopise nad něho není, ale oceňuji, že sice udělal chybu, ale že to bylo lepší než minule. Takové chválení používali kamarádi na svého syna, a ten je teď v tom koníčku, o který se jednalo, fakt HODNĚ dobrý, protože ho to neznechutilo, ale naopak nabudilo k tomu, aby víc trénoval, protože na jednu stranu viděl, co je špatně, ale na druhou stranu si uvědomoval, že je to lepší než posledně a že jeho snaha má nějaký výsledky.