Koulicko, existuje! Letos mi tam odesel tata. Presne vim, jak to myslis. Take jsem poprve mela pocity jako ty, ac mi uz driv zemreli jini blizci lide. Tentokrat jsem neplakala steskem, ale strasnym nesdelitelnym strachem, ze jsem ho snad nechala odejit do nicoty. Jsem ale presvedcena, ze nebe je a jeste se spolu potkame. I kdyz ted tu spolu s tebou znovu brecim...