Jednou za mnou přišel do práce potenciální zákazník. To, co jsme probírali, bylo docela zdlouhavé, měl plno dotazů a různých otázek. To nevadilo, ale co vadilo bylo, že mu příšerně, ale fakt přšerně táhlo z pusy! To jsem utéct nemohla, odsunula jsem si židli nejdál, jak to šlo, ono to moc nešlo, dýchala jsem jenom mělce a snažila se nezešílet. Když asi po půl hodině vypadnul, tak jsem letěla k oknu a dýchala z plných plic, vystříkala jsem si kancl jakýmsi zapomenutám interiérovým parfémem. Kdybych měla nějaký tvrdý alkohol, tak bych si dala i panáka. Naštěstí tu službu nevzal, oznámil mi to potom mezi dveřmi. To jsem fakt utéct nemohla!