Kudlo, neřekla jsem mu nic...ty jsi legrační.
Poprosila jsem ho,a by mi řekl něco k podnikání, chtěli jsme tenkrát něco rozjet a prosila jsem ho, že nechci nic osobního, že to prostě vědět nechci.
To bylo celé, dal mi do ruky balíček karet, rozkládala jsem ho před sebe lícem dolů, mlčeli jsme oba...a on začal povídat, vyprávěl mi historii.
A ne, nedávala jsem mu adresu, své jméno ani jiné iniciály , jen jsem se objednala a byla jsem za ním v Praze.

pak mi to nedalo, zeptala jsem se na mamku, byla už tenkrát nemocná, protože o ní sám mluvil...a pak na tátu, myslela jsem otčíma a on říkal - váš otec? Váš otec zemřel tehdy a tehdy...a další a další věci.
Odešla jsem od něj s pocitem, že jsem úplně nahá, prostě viděl z minulosti do přítomnosti (však už to bylo to, co se událo)...ale podnikání jsme přesunuli jinam a udělali jsme dobře, tam ty tendence naznačil taky správně..