No, možná bych si vzala slovo a rodičům to řekla s tím, že to dceru mrzí, ovšem bez těch dovětků. Pokud je dcerka typ na posmívání (některé děti posměšky druhých přímo přitahují bez viditelného důvodu), mohly by se jí posmívat jinak...a bylo by to fuk - jak. Posmívání je posmívání.
Je spousta Cikánů, kterým se druzí neposmívají. V tom to není.

Spíš bych to řešila s učitelkou...když už teda.

Měla jsem přezdívku...satan a kamarádka upír (štít upír)...vzniklo to z prvních písmen příjmení, u kamarádky přechýlením, asociací...teď jsem si na to vzpomněla...a na větičky: "satanus majus klepetus" . Nepoznamenalo mě to, ale koukám, že si to pamatuju. Jenže jsme si dokázaly zřídit "pořádek"...takže to zůstávalo v honící podobě - nadávání, honění se po třídě atd...přitom já byla docela cíťa a taková hodná holka.
Nebrala jsem si to osobně

Naše děcka snad nic podobného nazažívala, dokázala se udržet v rovině patřičného "sebevědomí"...a na tyhle děti si druzí moc netroufnou, neprovokují je...nereagují, je jim to fuk...zkusila bych to i tak. V okamžiku, kdy by to dcerce přestalo vadit, ostatní s tím přestanou, vyzkoušeno na několika dětech (cizích) . Ale je potřeba, aby to bylo opravdické, ne hra na to, že to nevadí. Šla bych (já) hlavně tímto směrem...protože při stížnostech zezhora je možné, že se dítě dostane do ještě horšího světla v kolektivu.
A jestli je to te´d třeba v rovině škádlení, jak třeba píše libik, může se to dostat někam jinam...kde už to nebude jen poš´tuchování.