magrato, ale vadí ti to a dcerka to ví.
Já vím, že možná moje "řešení" je "jiný", ale já bych to fakt řešila s ní...vysvětlila jí, jak funguje "energie" mezi lidmi, že čím víc člověku něco vadí, tím víc to oživuje, jak s tím pracovat, jak to "rozpustit" - prostě aby jedno nebylo nahrazeno druhým v bleděmodrém.
Je to o ní, ne o těch spolužácích , holt žijeme mezi lidma.
Někdy se to děje dětem, které jsou vážnější, jakoby uvnitř vyspělejší, než druzí a nechápou, o co vlastně jde...tady mám takovou svou vlastní malou filozofii, která na děti poměrně dobře funguje, vysvětluje a jakoby nasvěcuje tu celou "hru".

A taky - aby byla takováhle hra hrána...musí být přítomni správní hráči . není možné se posmívat někomu, koho se to nedotkne , to by bylo jako házení míčku při tenisu na druhou půlku...to nikoho dlouho nebaví, když ten na druhé straně ty míčky nesbírá a nevrací