opravdu nejdůležitější je psychická pohoda.
Měla jsem dítě v 35 - jaksi dřív nebylo s kým, nebyla jsem si jistá partnerem, že by byl ten pravý - vdávala jsem se ve 33 a riskla ještě i to, že jsem rok čekala, než se začnu snažit, protože jsem chtěla být sžitá a i něco si užít. Prostě jsem si řekla, že rok už nic neřeší, že buď to vyjde nebo ne - nebudu se plašit. a syn je na "první dobrou" - vůbec jsem nevěřila, že by to mohlo hned vyjít. A jsem přesvědčená, že to bylo tím, že jsem se nestresovala, i když okolí šílelo, že jsem oba staří, jak to nepůjde...
Jak se říká : " všichni chtějí vaše dobro - nenechte si ho vzít!"