Vidíš, Kat, a já bych řekla, že nejtěžší to mají v MŠ, pak na 1. stupni, pak druhý stupeň a nejsnazší je SŠ (ne učňák). V MŠ jsem neučila, jinde můžu srovnávat.
Na plačící děti, které se potřebují chovat, nezvládají sebeobsluhu je potřeba hodně pevné nervy. Navíc umět zpívat, hrát na hudební nástroj, kreslit i sportovat (MŠ + 1. stupeň) chce člověka hodně šikovného. Na druhém stupni už nemusí být učitel nadaný tak všestranně.
Maloušky na 1. stupni je sicesnazší utáhnout na vařené nudli, ale zároveň je to obtížnější v tom, že je potřeba je naučit kromě znalostí i spoustu dovedností, které už na 2. stupni běžně využíváme. Vyžadují mnohem propracovanější metodiku a větší přípravu na hodinu. Na druhém stupni už se s nimi dát fungovat víc jako s dospělými, už si na školu zvykli a některé věci mají zautomatizované. Na SŠ už není potřeba tolik řešit motivaci - většina tam je proto, že školu udělat chtějí, ne proto, že je docházka povinná. Většina už jsou (skoro) dospělí a dá se s nimi jednat jako s dospělými.