Neznám dítě, u kterého by frčela autodráha, určitě existuje, ale já ho neznám. V mém okolí většinou tatínci nebo dědečkové slavnostně koupili autodráhu, s dítětem ji jednou sestavili, párkrát si zajezdili, pak autodráha chvíli překážela v pokoji a nakonec skončila v krabici ve sklepě, kde se na ní práší.

Autodráhu řadím k nesmyslným hračkám nebo k hračkám pro tatínky. U nás to je ještě MErkur, který se musel koupit, protože dle drahého je to základ pokojíčku, pak hračky na dálkové ovládání a klasický vláček, který jen jezdí dokola po kolejích.