Jsem v pozici toho, kdo každoročně takový seznam (zpravidla zcela konkrétní produkty s odkazem na obchod) dostává od bratrovy rodiny a není mi to příjemné.
Necítím se uražena, to ne, ale je mi to líto. Se synovci i neteří mám hodně blízký vztah a zatraceně dobře vím, po čem touží. Ale pokud pořídíme každému nějakou věc ze seznamu, tak už finančně není na to, abychom pořídili dostatečně hodnotný dárek podle vlastního uvážení.
A navíc mi vadí ta forma - přijde mi odkaz na sdílený google seznam, kde mají darující umazávat, co kupují, aby se jim to doma nesešlo. Vídáme se každou chvíli, s bráchou si běžně telefonujeme (bez přítomnosti dětí, máme pracovní překryv) ale pusa by mu upadla, kdyby mi tak nějak normálně řekl, že si děti psaly dopis Ježíškovi a co v něm je. A já už bych si s nakreslenými obrázky policajtských čepic a bubínků dokázala poradit tak, abych mohla vybrat pro ty děti co nejlepší v našich finančních možnostech. Tyhle seznamy totiž vedou taky k tomu, že sepisující je buď hamoun a vypíše si tam samé sakra drahé věci, nad kterými se darujícímu kroutí prsty u nohou, nebo (náš případ) je mu to vlastně přece jen trochu kách a tak tam dá odkaz na daný předmět v nejlevnější cenové kategorii. Ústně o tom mluvit vpodstatě nechce, odkáže mě na ten seznam.
Brácha žádal takový seznam (sdílený i se všemi prarodiči, praprarodiči a tak vůbec všemi, mezi kterými se obdarováváme) i od nás, ale to jsme odmítli. Trapností bych se propadla.
Když to někdy vyplyne ze situace a přijde na to řeč, přání svých dětí příbuzným bez problémů řeknu a klidně se ústně rámcově dohodnu a zkoordinuju případné velké dary, na které se chtějí skládat, ale rozeslaný neosobní seznam mi vážně vadí. Z nějakých nedidaktických krávovin se nerozvrkočím, i když občas je to slušný sek, zpětně spíš vtipný a mám co psát na zdejší plodné diskuse o nevhodných darech