Hezký večer,
loni v listopadu jsem přišla na manželovu milenku, ještě v lednu padla poslední kapka a vypadalo to na náš rozvod. Nicméně, manžel se snaží, rozhodla jsem se dát mu šanci zkoušíme jít dál (máme 2děti). Ikdyž to není lehké (budování důvěry).Ted v říjnu jsme vzali tchyni do divadla a vezeme ji autem. Pustila jsem ji na sedadlo spolujezdce, aby měla pohodlí. Když nastoupila, koukám, že sedačka je trochu více položená. Zeptala jsem se manžela, koho tam vezl. Tchyně neváhala a odpověděla za něj, že tam vezl tátu. Já se naštvala, že tátu určitě ne. Manžel se na ni ohradil, proč by vozil tátu, že tam vezl kamarády z víkendu (což mu věřím,ten kamarád mu alibi určitě neudělá). Ale nedokážu odpustit nebo jakkoli být zadobře s tchyní. Stále se vymlouvá, že nic takového neřekla, zkoušela různé jiné odpovědi (manžel to ale slyšel také a stojí na mé straně), tak zkouší že to je nedorozumění. Já však vím, že její odpověd je průhledná a jasná, kryla manžela, co kdyby náhodou vezl tu milenku, tak ať neodpoví nějakou hloupost, zachraňovala ho tím, že řekla, že vezl tátu. Beru to jako podraz z její strany. Ona chce dělat, že se nic nestalo, ale tohle zkrátka přehnala a já s ní nedokážu a nechci mluvit. Ať si k ní chodí manžel s dětmi, ale já ne.Nikdy s ní kamarádka nebudu. Vždy vše kryla, jen aby nebyl problém. Ale já už toho mám dost. Tohle ne.