Danulu - 11let, děti 5+8, poprvé nevím. Dřív jsem nic neřešila. Má své koníčky, byl často pryč, ale nikdy jsem si ničeho nevšimla. Nepátrala jsem. Loni se pobláznil do dvacítky a to jsem poznala. Byl divný, chodil domu až k ránu a byl skoro pořád pryč. A když jsem na to přišla, řekl, že nás chce mít rád obě. Ale řekl, že chce zůstat se mnou. A já blbka se snažila vydržet a čekat. Až to pak po měsíci prasklo znova - to už jsem řádila (mezitím ji po tom odhalení vzal na luxusní dovolenou a mně lhal, že tam s ní neletí, že letí pracovně- pak se zpožděním jsem se dozvěděla, že byl s ní v exotice). dokud jsem byla hodná a "tiše" trpěla, jeho rodina byla na mě v pohodě. Po tom, co mě odstrčil na té diskotéce, to byla poslední kapka. Teď se bouřim, už toho mám dost - všech řečí, jak mám být na něj hodná aby neutekl a toho, jak se jeho rodina tváří, hlavně ať vše vydržim. Vím, že si to udělám jak chci, ale chci tchyni ignorovat, nesouhlasím s jejím názorem, že ho bude hájit, tak ať to dělám taky. Ona mě stále kontaktuje a snaží se dělat, že je vše v pohodě. Není, já už zkrátka mám dost. Co je mezi mnou a mužem, je naše věc. Ale momentálně nemám potřebu tchyni vyhledávat. Chci ted od ní klid, což ona nechápe.