Slupko,

chápu, co máš na mysli, ale princip "stíhačky" (tj. osoby, která žárlí bezdůvodně nebo chorobně) sem vnesla až Monty.

Před tím jsem to vnímala jako normální pár, kdy je jeden z partnerů nevěrný a požádá svého kamaráda, aby mu "poskytoval alibi", tj. aby aktivně lhal nebo byl připraven lhát tomu druhému partnerovi, že ten nevěrník je s ním.

Pro mě je tam podstatný to, že ten jeden je tomu druhýmu opakovaně nevěrnej, a to mi připadá klíčový pro všechno ostatní. Nelíbí se mi to, neschvaluju to a nechci být toho komplicem, i kdyby ta "stíhačka" byla sebevíc nesnesitelná.

Neudělala bych to, že bych to šla tomu druhému partnerovi oznámit, možná až na hodně výjimečné případy, kdy bych měla pocit, že to může zabránit mnohem většímu průšvihu (třeba kdyby to byl partner kamarádky před svatbou s ní), a ani tam nevím, protože tohle podle mě nejsou věci, do kterých by se měli míchat cizí lidi. Ale nebyla bych se ochotna podílet na žádné "síti krytí" a napomáhat tak k něčemu, s čím nesouhlasím.