Lído, ale zkus se na chvilku podívat na celou věc trochu z nadhledu. Zkus si uvědomit, že i pro ni musí být celá tahle situace hrozně těžká. Má ráda svého syna a za ty roky si určitě vytvořila vztah i k tobě a vy tím, že ji o svých problémech informujete a zatahujete do nich, ji v podstatě nevědomky nutíte postavit se za jednoho z vás. Pochybuju, že by na synovo jednání byla pyšná, ale je to její dítě, partneři mohou být různí, můžou přicházet a odcházet, ale děti je jediná životní jistota a smysl.
Já jako matka syna se v koutku duše modlím, abych nikdy nebyla nucena svým synem nebo budoucí snachou se postavit za jednoho proti druhému.

Vaší velkou chybou bylo zatahovat ostatní rodinné příslušníky do svých problémů.

Já, když jsem měla období nespokojenosti s manželem, jsem měla velkou potřebu vyplakat se mámě na rameni. Nakonec jsem to nikdy neudělala. Proč? Protože moji rodiče za ty roky mají mého manžela rádi a těžko po nich můžu chtít, aby se ze dne na den jejich vztah změnil, aby ho hned "zavrhli". A to mluvím o vlastních rodičích se kterými mám hezký vztah. Jít si stěžovat tchýni a chtít po ní, aby se mnou utvořila koalici proti svému dítěti, si vůbec nedovedu představit