" Já i manžel jsme jiné povahy. Manžel, kdyby měl vedle sebe ženu, která mu bude jako matkou (děsně rozumná a děsně s nadhledem) bude podvádět celý život. Já jsem jiná, proto si tady s vámi s žádnou nerozumím. A kdybych byla tak strašně moudrá, je mi jasné, že manžel tak bude ke mně i přistupovat - jak ke staré matce. U nás je to zkrátka jinak."

Lído, zase pasivní agrese.

Myslím, že spousta lidí tady vyjádřilo pochopení, že Ti situace vadí, a rozhodně netvrdilo, že bys mu nevěru snad měla celoživotně tolerovat. To trochu překrucuješ.

Jde tam spíš o to, že Ty ses z nějakého důvodu rozhodla, že mu nevěru odpustíš a zůstaneš s ním dál (což by některé z nás udělaly, některé ne, asi by to strašně záleželo na okolnostech, takže jakápak "stará matka").

Pokud ses rozhodla odpustit, tak jsi asi pro to měla svoje důvody a podmínky (mezi který asi nepatří celoživotní tolerování milenek), ale pak bys přece neměla dělat manželovi každodenní peklo na zemi, protože to bude peklo nejen pro něj, ale i pro Tebe. Buď mu věříš, že už je to OK, nebo pokud mu nevěříš (ať už s důkazama nebo bez), tak jaký smysl má vůbec s ním zůstávat.

Jako "stará matka" se chováš spíš, pokud s ním zůstáváš, i když VÍŠ, že v tom pokračuje.