Nezapomenu nikdy, to je pravda. Dá se odpustit, ale ne zapomenout. Uvidíme časem. Nelze ze dne na den dělat, že se nic nestalo a jít dál. Začít věřit hned teď. Důvěra se buduje. Ztratí se rychle, obnovuje se několik měsíců i let. Je to individuální. Kamarádce trvalo přes dva roky, než se z toho dostala. Další kamarádka věřit nedokázala a skončilo to rozvodem. Uvidíme, co přinese čas. Jedna se rozvedla až po 5 letech (ale tam byl manžel opravdu vůl). Ještě to není ani rok, nelze dělat ukvapené závěry. Pokud manžel důvěru zboří tím, že na něj opět něco praskne, nemá smysl se dál trápit. Za pár let třeba sedačku řešit zase nebudu. Teď ji ještě řeším. Je to normální. Ale numeroložky mi říkaly, že si ho mám hlídat. (tohle slovíčko opět to může rozpoutat diskuzi ). Je spousta žen, co si hlídá chlapy. Třeba se náš vztah vyvinul tímto směrem A je pravda - že i manžel si mě hlídá (a musím přiznat, že mi to dělá celkem dobře). Samozřejmě nesmí se chovat jako psychopat. Ale přesně si umím představit, že se mě také zeptá na položenou sedačku. To on by udělal také. V tomhle to máme teď stejné. Oba se ptáme navzájem a jestli se to někomu nelíbí, je to jeho problém. Jestli se někdy rozvedeme, tak se holt rozvedeme, to se může stát komukoli, i tomu nejštastnějšímu člověku tady v diskuzi i na světě.