Byla jsem v podobné situaci, také jsem se snažila oddělovat, ale děti, rodina, vztah, celé je to tak propletené, že to - za mě - nejde. Ty emoce nejde potlačit. A také jsou - opět čistě za mě - naprosto nepředvídatelné. My spolu tedy aktuálně nežijeme, ale oba jsme na tom nějakým způsobem zapracovali a snad můžu napsat, že se máme rádi. Nevím, jestli mám napsat, že zase
, protože mi přijde, že problémy mezi námi překryly či úplně zahlušily to hezké mezi námi. Ještě pár měsíců zpátky bych tvrdila a byla si téměř jistá, že tento happyend v našem případě nereálný. Ale proč to píši. My žili v takovém stavu jako Vy asi 3 roky, kdy se situace zhoršovala, a to včetně rozložení financí. Protože, co domluvíš teď, můžeš za měsíc - dva vidět s vývojem situace a emocema vidět jinak, a to oběma směry. Zpětně vůbec nechápu, že jsme celý ten čas vůbec oba "dávali", bylo to strašně psychicky náročné. Za mě bohužel i tím, že jsme ani jeden nechtěl či nemohl v tomto učinit zásadní krok.