Konvalinko, já to měla spíš naopak...když se mi nechtělo ven, tak jsem se cítila trochu provinile, že bychom mohli ten čas trávit zdravě a na vzduchu venku...ale jelikož syn je vyloženě venkovní dítě, tak jsem tohle nemusela řešit moc často...většinou jsme po snídani někam vyrazili, spojili to cestou zpátky třeba s nákupem a nějakými pochůzkami, vrátili se domů na oběd, pak spal venku v kočáru na zahradě, já si zatím udělala, co bylo potřeba, nebo jsem si sedla k PC a když se vzbudil a nasvačil, tak jsme vyráželi zase ven a vraceli se před večeří, v zimě trochu dřív, jak byla brzy tma, ale kolikrát ještě pobíhal skoro za tmy po zahradě - když už chodil...dopoledne jsme většinou vyráželi někam dál, odpoledne už spíš v okolí baráku, nebo na blízké hřiště, na zahradu...ale prostě byl většinu času venku...taky do 2 let v podstatě neusnul doma, jenom venku v kočáru (na procházce nebo pak i na zahradě).