Myslím, že nejlépe je to nakombinovat. Nenechat se strhnout jen pudy a nechovat se jako hárající fenka, tj. přestože mě někdo silně přitahuje, brzdit touhy vůlí a nejdřív zjistit, jestli to není třeba psychopat, nějakou dobu klidně randit, ale přemýšlet u toho. A když zjistíš, že je z normální poměrů, normálně žije a živí se, máte společná témata, společné zájmy (aspoň nějaké), cítíš se s ním sebejistá a uvolněná, má stejné náboženské názory (pokud je to pro tebe důležité)..., pak tomu nechat volný průběh.
Rozum sám ani stejné zájmy a postoje, bohatství, inteligence... ten pud nevybudují. A bez toho to nikdy nebude ono. Ale rozhodně si myslím, že po světě běhá dost chlapů, co by se mnou byli kompatibilní pudově, takže pořád mám možnost si mezi nimi rozumově vybrat a třeba počkat, až narazím na "toho pravého"