>Byla taková i před tou mateřskou ?

Rekl bych ze tehotenstvi a pobourene hormony napachaly jeste vetsi skodu. Pred tim to bylo "ze pro me neni dostatecna" a ze si mam najit lepsi. Pocity menecennosti. Me to urazi kdyz kdokoliv urazi partnerku, kterou jsem si ja vybral a zamiloval jsem se do ni. I kdyz urazi ta dotycna sebe samu. To je proste na 2 veci. Me v podstate vyhani za nejakou jinou a nasledne na to zarli i kdyz ja o zadnou jinou naprosto vubec nestojim. Partnerka ma za to ze ano a nejde ji to vysvetlit ani kdyby co bylo. Porad jsem sukac co "osuka kdejakou pindu". Ale tak to ja necitim. Snazi se mi do hlavy nacpat jeji nazor, ktery ja osobne nemam. Je to pouze jeji videni.

>Ale nechápu ty poslední věty, zvažuješ tedy rozchod a uspořádání po něm ? Nebo na co se vlastně ptáš ?

Ja nevim moc co mam delat. Nebyt maleho je to jasne. Asi uz i rozchod, protoze zit 20 let v pekle je megapeklo. Tenhle model fungovani zpusobuje to, ze kolikrat prijdu do prace a misto odevzdani prace, diky ktere vubec bydlime, cumim do zdi a premyslim co dal. Takova jakoby rezignace. Samozrejme neni to nekonecne, clovek se z toho za par dnu dostane. Uzkost neni nekonecna. To je jasny. Partnerka ale obvykle kdyz se z toho clovek dostane stihne dalsi narez. Ptam se na nazory zkusenejsich, tedy treba lidi co si podobnym peklem prosli. Samozrejme vim ze jejich pribeh nebude rozhodne sedet na ten nas, vsichni jsme znacne individualni a mame rozdilne zivotni cesty. Takze paklize to u nekoho dopadlo tak ci tak, nemusi znamenat ze totez bude fungovat u nas. To samozrejme chapu ale mozna diky tomu prijdu na nejake kloudne reseni.

Uz treba co se tu vyskytlo, zmena psychologa... Kez by to tak partnerka zkusila. Fakt nevim.