Když si každý z rodiny po příbuzné vzal co chtěl, dala jsem snad 10 kožichů + kožešinových čepic divadlu. Byl zájem také o nějaké oblečení + obuv. Zbytek skončil v charitě. Knihy, obrazy - to samé. Elektronika - charita.
Po téhle příbuzné mám v uzavíratelném pytli ubrus, v jiném pytli zase po dědovi kapseníky s jeho holícím mýdlem. O dušičkách zapálím svíčky a jdu si přičichnout jejich vůni. Děda je pryč už téměř 20 let a stále ho naprosto hmatatelně cítím