Takže jo.

Pro mě to není důležitý vůbec, ale pro tebe zásadně.

Musím říct, že tvoje myšlenkový pochody jsou pro mě obrovskej ořech. Tak buďto je to fajn nebo je to blbý, ale tobě se to přelejvá podle toho, kdo se zrovna zeptá, a máš to tak úplně se vším - se vztahem, s prací... napřed si postěžuješ na něco naprosto neskutečnýho, a když Ti někdo potvrdí, že to připadá neskutečný i jemu, tak rázem obrátíš na čtyráku a z nesnesitelnýho pekla je málem idyla.

Fakt by mě čistě akademicky zajímalo, jak je to doopravdy. Protože manžela občas popisuješ jako schizoidního studenýho absolutního sobce a psychopata, a když to někdo vysloví nahlas, tak se rázem změní ve vtipnýho inteligentního krasavce s (teď už) docela slušným smyslem pro rodinu s podtextem "kdo z vás to má". Nebo práci jako místo, kde neplatí zákoník práce a panujou tam všecky myslitelný nešvary přes drsnej sexuální harassment a neskrývanou diskriminaci po citelný snižování platu, kde nekolegialita je jen takovou zanedbatelnou třešničkou na dortu, který se ale, jakmile se o to někdo začne zajímat blíž, změní v takový malý terno, který povoluje home office a je placený tak, že taky "kdo z vás to má".

Nemyslím si, že kecáš, ale občas bych Ti ráda nahlídla do hlavy.