Tak nějak mě to nenapadlo, protože nic na ní nebylo znát, chovala se pořád normálně, neptala se. Vypadalo to, že je to pro ni prostě informace. když jsme se jí ptala, tak říkala, že vše je OK. To myslím i na ty prarodiče, nějak extra se nezajímala, jak se to dědovi hojí, to spíš něco zaslechla, když jsem to říkala někomu do telefonu. Ale máš pravdu, asi je to starost i pro ty děti, že se toho sešlo tolik, já si vždycky říkala, jak je to těžké pro mne, že to nedávám....někdy se o tom už i stydím s kamarádkama mluvit, protože nám se pořád něco děje, posledních 6 let i hodně vážné úrazy a nemoci, ale děti z toho nikdy nebyly takto rozhozené, měly vlastní svět (veselý s kamarády).