Je to všechno možné dohromady - doba, povaha, chování nejbližších lidí i učitelek.
Jsem ročník 64 a dětství jsem prožívala jako šťastné, politické klima jako pocit k udušení ke mně doléhalo až kolem puberty a spíš i až později.
Depresivní stavy (skutečné, nejen smutky) jsem měla bez vnějších příčin, případně jsem je spojovala s osobním životem, obecnými úvahami o smyslu života (jsem nevěřící), nějaké hrozby jadernou válkou si nevybavuji, že by mě trápily - aspoň by bylo po starostech, jak tu sebevraždu navléct