Vím, že nyní jsou adopční zákony jiné, než když jsem byla dítě, ale pokud je tomu dítěti 30 let, tehdy platil ještě ten starý zákon.
Tehdy to bylo tak, že adoptivním rodičům se doporučovalo dítěti neříkat, že je adoptované. Nebylo vyjímkou, že se rodina s adoptovaným dítětem přestěhovala, aby dítěti později nemohl říct o adopci někdo ze sousedů nebo známých.
Po adopci se správně v matrice měli vymazat jména bio rodičů a měla se tam napsat jména adoptivních rodičů - v praxi se jména biorodičů často jen škrtla a jména adoptivních se napsala vedle.
Pokud se třeba již dospělá osoba nějak dozvěděla, že byla adoptována, správně neměla mít možnost dozvědět se jména biorodičů. V matrice správně měla být vymazána, pokud byla jen škrtlá (a tudíž šla přečíst), nemělo jim být umožněno do matriky nahlédnout (v praxi prý bylo možné příslušnou úřednici odměkčit nějakou srdceryvnou historkou a škrtlá jména si přečíst).
Pro biorodiče bylo nemožné, vyhledat novou identitu jejich dítěte, které dali k adopci.

Chápu, že to tvou známou po letech dohnalo, ale myslím, že by bylo vhodnější, aby se to "dítě" nesnažila kontaktovat. Možná ani neví, že je adoptované a způsobila by mu šok, mohla by mu narušit vztah s adoptivní rodinou, mohla by ranit jeho adoptivní rodiče, prostě mohla by pokazit mnoho.

Jinak si myslím, že z právního hlediska nemá máma právo na to dozvědět se kde a jak žije její dítě, které dala k adopci.