No jo, no, co naděláme, zatím ještě vždycky ráno vstali (já teda manželovi vždycky vyhrožuju tím, že si je ráno bude budit sám) a žádné děsivé následky (kromě toho pro mě nepříjemného tahání z postele ráno) to nemá.
Zase on si s nimi i povídá, vypráví jim a tak a to já jim tolik nedopřeju - resp. já bych jim věnovala čas během odpoledne, ale to hovorní nejsou a večer zase už chci mít klid já... Všude je něco, ale zase třeba skříně jsem si prosadila