Pamelo, ale zas to dítě má tradici a vše rodinné z té adoptované rodiny... A vidí se v ní, proč by se nutně mělo cítit v té adoptované rodině blbě?
Přesně jak píšeš, kde máme záruku, že my sami nejsme od mala adoptovaní... Leda v tom, když jsme hodně věrnou vizuální kopií svých rodičů... Ale ne každé dítě se tolik podobá na rodiče. Dost dětí vyrůstá v rodině jako "kukačka" a neví o tom.
Já jsem svoje geny začala řešit až hluboko v dospělosti v souvislosti s nemocemi, jinak mi byly dost jedno. Nebylo to něco, co by mě nějak extra táhlo.