Snapeová, řekla, že nic nechce? Řekla.

To, že si to pak rozmyslela, není v tom případě váš problém, ale čistě její.

Navíc normální člověk s normálníma vztahama, i kdyby ten druhej FAKT zapomněl, se ZMÍNÍ, že ho to mrzelo, ale NEVYSÍRÁ kvůli tomu.

Když to řeknu ošklivě, to, že "zklamu" takovýhohle člověka v momentě, kdy jednoznačně vím, že chyba nebyla na mý straně, by mi bylo úplně u pr.ele (respektive byly doby, kdy nebylo, protože jsem to "žrala", a v zásadě jsme tak vychovávaný, že když se na nás ten druhej zlobí, tak to je vždycky důvodný, ale časem jsem dospěla k závěru, že je to nesmysl a že to manipulátoři, který to věděj, prostě jen používaj k tomu, aby zneužili něčí slušnosti a dosáhli svýho).

Ať se s tím popasuje sám, ale jestli já si to "pustím k tělu", abych se cítila provinile v momentě, kdy jsem se neprovinila, to je už na mně.

V daném případě by bylo fajn, kdyby člověk dokázal říct: tak to je skvělý maminko, že se vám Jirka trefil do chutě, a pustit to okamžitě z hlavy. Ale vím, že je to těžký.