"jistě, když lze ke skočení do zdi dohnat i toho druhého.."

Lexi,

přesně.

Myslím, že opravdu není na tom dítěti, aby léčilo trápení svý matky, a vůbec netuším, jak svou situaci bere člověk, kterej ví, že není adoptovanej proto, že by rodiče neměl, ale že je má, někde žijou, ale že se o něj starat nechtěli/nemohli.

Jestli třeba přemejšlí o tom, jakej byl podíl "nemohli" (třeba jako ta ruská maminka) a jakej toho, že by sice s nějakejma obtížema mohli, ale nechtěli?

A do týhle situace přijde ten člověk, co to dítě před lety nechtěl (nebo nemoh), neabsolvoval s ním veškerou tu piplačku a starosti, co bývaj s malým dítětem... co by vlastně po něm mohl chtít?

Libik říká, že ta matka má právo "neskočit do zdi" ale co když to pak bude ještě horší? To dítě má plný právo říct "vy nejste moje máma, moje máma je ta, co mě vychovala, ošetřovala mi rozbitý kolena, vedla do první třídy, vykládal jsem jí o svý první lásce... vy jste cizí paní, nemám zájem, nashledanou." nebo ještě něco horšího.

Bude to pro tu biologickou matku úleva, a bude na tom líp než před tím, kdy chtěla "skočit do zdi"? Nemyslím si, a to riziko tam je.

Představa, že si padnou do náruče jak v holywoodským filmu, se nemusí vždycky naplnit