Viděla jsem asi dva díly, víc ne. Včerejší díl jsem neviděla.

Samotná podstata, myšlenka tohoto pořadu není špatná. Ukázat, často docela zpovykaným dětem, že peníze nepadají z nebe a kolik toho může stát provoz domácnosti není špatná věc, naopak velmi chvályhodná. Ale aby děti viděly, kolik v reálu je nutné mít a kolik co stojí, tak by musely hospodařit s penězi minimálně půl roku a ne jeden měsíc. Ale dát do rukou dítěti peníze s tím, že co zbyde mu zůstane, neznamená, že je možné s takovou částkou dlouhodobě žít. Já pokud bych chtěla, aby mi z výplaty zbyla co nejvyšší částka, tak by nebyl problém jeden měsíc utáhnout šrouby na maximum, kupovat jen to nejnutnější, jíst ze zásob, nikam nejít apod. Pak by mi bez problémů zbylo dost tisíc. Problém je, že takhle nejde dlouhodobě žít. Když pominu nejrůznější zábavy a libůstky, tak je nutné čas od času obnovovat spotřebiče v domácnosti, její vybavení, servis auta apod.

Jenže ten pubertální potomek v pořadu stáhne jeden měsíc výdaje na minimum, ušetří víc než rodina obvykle a pak může kdykoli, když bude něco chtít a nebude na to, omlacovat o hlavu rodičům, že neumí hospodařit, že on hospodaří líp, když on tenkrát ušetřil. Jenže ti rodiče musejí investovat i do věcí a činností, které nejsou každý měsíc. Proto ten formát pořadu, tak jak je dělaný, nemá žádnou vypovídací hodnotu. Potomek by musel hospodařit s penězi dlouhodobě, ne jeden měsíc co nejvíc škudlit.