Libiku, tchyně včera vyprávěla o páru z "jejího" kostela, který nedávno ztratil jediné už dospělé dítě. Říkala, že je i dřív často pozorovala, jak chodili spolu, seděli v lavici, drželi se za ruce, pak se stala ta věc a - prý chodí dál...pořád ruku v ruce...už o tom i mluví, víra jim prý pomohla moc...a společenství...pomáhá jim to najít smíření.

Moje mamka zase na víru zanevřela v okamžiku, kdy se jí zabil manžel...nemohla Bohu přijít na jméno a časem tvrdila, že existovat prostě nemůže, protože...

Znám dost lidí, kterým víra pomohla, některé, kteří víru po ztrátě něčeho našli...a taky pár lidí, kteří se od víry po smrti blízkého naopak úplně odvrátili...

Je to takové křehké téma...člověk se nemůže ptát...leda že ti lidi sami vyprávějí.