Nj, tak u nás to byla fakt první velká láska, u jedné dcery úplně první...nám to vydrželo (přes jednu obrovskou krizi) už 33 let, u dcery 15.
A já zrovna nedávno bilancovala, jak krásný život jsem s manželem a dětmi prožila, se společnou firmou, bývali jsme s manželem občas spolu fakt 24/7...hodně moc jsme spolu vybudovali, prožili a užili...i když to byl takový normální život.
Z domova nám odchází předposlední dítě, zbývá už jen jedno, začíná nová etapa, mám z toho trošičku strach...vždycky jsme doma měli nějaké děti, jeden čas hoooodně dětí .
Jak to bude pokračovat, nevím, ale za sebe - brzkých vdavek nelituju, bylo to neuvážené, s úplně odlišným mužem, než bych si k sobě představovala (je prostě úplně jiný, než já), ale bylo to fajn.

Spíš jsem si říkala, že si neumím představit si zvykat na nějakého nového chlapa