Velmi mnoho věcí, který Tě nebavěj, ale můžeš dělat jen v nezbytně nutný míře.

Chápu, že je blbý říct "já to a to dělat nebudu", když je to potřeba, a tímto způsobem se halasně vymezovat mi přijde divný.

U mě to třeba není tak, že bych vařit neuměla vůbec, ale těžce mě to nebaví a nebaví mě tím trávit čas. Což neznamená, že to občas neudělám, ale není to můj "jazyk lásky", víceméně mě to otravuje a nebyla bych kompatibilní s někým, kdo by to za "jazyk lásky" považoval.

A nevidím na tom vůbec nic špatného, pokud by to někomu tak moc vadilo, tak by to holt skončilo u toho, že bychom nebyli kompatibilní. Asi jako by se člověk, kterej je srdcem i duší tramp, nedal dohromady s někým, kdo by dobrovolně nevystrčil nos z města, a nemělo by cenu, aby se násilím předělával.