jak, ale to je přesně o tom.

Nejsme někde v Arábii, aby nás za to ukamenovali, co nám vlastně hrozí?

Proč bychom se měly ostýchat říct něco, jak to cítíme?

Vždyť i ti druzí lidi jsou jen lidi a reagujou na to, co viděj a slyšej. Když ženská reaguje stylem "no jo, jsem jen ženská" tak se utvrděj v tom, že maj pravdu. Když reaguje sebevědomě, tak jim třeba někde něco sepne, že není všecko tak, jak si myslej.

Jak jinak toho dosáhnout, když ta ženská sama tomu nevěří? Kdo to má za ni udělat, když ne ona sama?