Jinak ja si myslím, ze jsem natolik rovnopravna, ze jsem byla roky s dětmi a živil nás muž. I když jsem cítila tlaky okolí, ze bych měla pracovat. Ja jsem zase vychovávala naše děti a starala se o domacnost - vyhovovalo to oběma ( a i dětem). Dodnes na to období radi vzpomínáme - manžel prý to ma spojené s vůni domácího chleba...
Pak přišlo období, kdy děti odrostly a ja se soustředila na svoji práci. Tím zase manžel měl blíž k “ domácím povinnostem” - nakup, rozvoz děti, vaření... Zase měl pocit, ze ekonomika rodiny neleží jen na něm.
Tím chci říct, ze potřeby jedinců i rodiny jako celku se mění. Tudíž neexistuje jediný správný model. Rovnoprávnost je to, říct svoji potřebu, svůj názor, byt vyslechnut a najít společně KONSENZUS.