Marko, opravdu je tolik žen, které touží po "kariéře" a vyšších a vyšších postech a je jim bráněno? Opravdu? Já si to nemyslím. Kvóty jsou nesmysl, protože už samotné jejich zavedení je urážející a diskriminační, v podstatě nám říká: "nejsi schopna se prosadit sama, tak tě tam dosadíme".

Já vidím a slýchám, že pořád je hodně žen, které pro významném kariérním postu příliš neprahnou. Je spíše typické pro muže se "honit" a soutěžit. Stačí si vzpomenout na nemálo diskuzí zde. To je hezký celkem vypovídající vzorek. Mě uvízla v hlavě už dávná diskuze o tom, že zaměstnavateli zdejší diskutérky vadilo, že příliš často chybí v práci. Až na pár výjimek, které chápali potíže, které neustálé absence sebou mohou nést, většina byla pobouřena, co si to dovoluje, jak mu něco takového může vadit, má dítě, tak je jasné, že bude často na ošetřovačce.
Jenže s tím souvisí i ta zmiňovaná platová nerovnost. Prémie jsou přece odměna za práci a bylo by nemravné, aby žena, která strávila půl měsíce na ošetřovačce, měla do koruny stejný plat jako kolega, který za ni ten půl měsíc musel kmitat za dva.
Taky se mi vybavuje debata o tom, jak kolegyně chodila do práce pozdě ale psala si příchody včas, a první příspěvek, byla hned otázka, jestli je samoživitelka? No do prčit, to je snad naprosto irelevantní! Jednou jsou daná pravidla a ty pravidla mají platit pro všechny.

Na jednu stranu se horlivě bojuje za platovou rovnost, na druhou stranu ženy chtějí kvůli dětem naprostou neomezenost v chození do práce, ošetřovačkách atd. To přeci taky nejde. Buď chci stejný plat, tak se tomu přizpůsobím a budu dělat stejně jako ostatní, anebo chci nějaké úlevy, pak se musím smířit s tím, že menší objem reálně vykonané práce bude ve vyměřené mzdě zohledněn.