To se tak krásně čte a moc ti to přeju
Jako já si nechci pořád jen stěžovat, život jsem nikdy neměla moc lehkej, ale bojovala jsem i přes vracející se lehčí i těžší depky. Jen mám teď zas pocit, že je toho prostě moc a jsem na to sama. Jenže to jsem byla vždycky.
Umanutě se držím svého vyvzdorovaného koníčka - tance. Žádný z mých partnerů nikdy tančit nechtěl, tak jsem si do základních tanečních pro dospělé pořídila gigola-tanečního pochopitelně. Teď už mám asi 5. tanečního partnera (i když ztráta těch předchozích me taky dost psychicky nalomila). Ale ne a ne a nevzdám to!! Tanec absolutně miluji, při něm se dostávám do stavu absolutního štěstí.
Taky proto se potřebuji ze stávající naprd situace nějak dostat. Jestli rezignuji i na koníčky, budu v háji.