Naše děti by tedy tatínka honily samy, že nechtějí přijít pozdě (mají z toho z nějakého důvodu děsnou paniku, několikrát jsme zaspali a to byli oba ve stresu a vypravení za 15 minut, přestože jsem je uklidňovala, že se žádná hrůza neděje). Od té doby, co dcera nastoupila do 1. třídy a syn do 4., tak by mohly chodit samy, kdyby to bylo nutné a daly by to. Pokud by tak samostatné/zodpovědné nebyly a manžel byl "tragéd" jako Tvůj a já byla v ty dny doma, tak bych prostě vstala, jak se znám, i když bych byla naštvaná. Koneckonců to tak 1x týdně dělám, nejdu do práce, ale s dětmi stejně vstávám a vypravuju je (mám kratší úvazek hlavně proto, abych mohla pokrýt tyto věci). Ale v každé rodině jsou jiné okolnosti, takže není lehké radit.