Já už nečekám, že bude doma. Mě štve, že to zde se mnou oficiálně a slušně neukončil. Nedomluvil, jak to zde bude dál,co řekneme příbuzným, co z penězi atd. a že se chodí bavit jinam, bez toho aniž bych věděla, vystresovaná, kdy přijde. Rozvádět se nechce a čeká jako na co? Říkala jsem mu, že takto to nejde, že nás to s jeho dítětem ničí. Odchází, jelikož se to zde nedá vydržet (logicky), když přijde snažím se o konverzaci, kterou vedu jako samostatný monolog. Ze začátku jsem se snažila, když to v něm bouchlo (nevěda ještě o jeho avantýře),být milá, příjemná, chtěla jsem pracovat na tom, aby se zde cítil dobře, objímala ho, líbala, intimnosti byly.....Pak jsem přišla na to, že nám paní vartuje do vztahu. Řekl mi, že to není o ní, ale že se to v něm hromadí dlouho a toto je jen důsledek. Chtěla jsem na tom pracovat, řekl mi, že se nezměním, že je to ve mě. Přitom, když si vzpomenu, co všechno mi navyváděl a já mu to odpustila. Jsem ochotná přiznat samozřejmě, že mám chybyale kdo je nemá, kde není v každém manželství něco? Ale takto se to přeci neřeší.