Z mé strany rodiny by byl dobrý základ. Babička vařila přesně na 12:00 a ve 12:00 všichni seděli u stolu. Maminka vařila více nahodile, ale když řekla, za chvíli to bude, tak ve chvíli, kdy řekla, že už to je, byli všichni u stolu i kdyby měl táta odložit štětku uprostřed rozmalovaného pokoje.
U tchánovců vždy blbé keci, že slepice si myslí, že zakdáká, že snesla vajíčko a všichni se zblázní a tchán přišel tak za hodinu a měl řeči k mokrým knedlíkům (ano za tu hodinu na napařováku už to nebylo ono). Myslím, že jejich manželství zachránila mikrovlnka, tchánem neuznávaná, ale alespoň mu nic nepřistálo na hlavě.
U nás ve chvíli, kdy zahlásím, že bude za 15 minut oběd, děti připraví stůl, vše hotovo, tak manžel odchází něco strašně důležitého dělat, nebo na delší WC (a pak se rovnou umýt, podívat se na něco do práce a cestou vymění žárovku, to je přece chvályhodné). O víkendech už dělám prakticky jen jídla, která se udržují teplá na kamnech nebo v troubě a pokud to jen trošku jde, vařím v pátek a o víkendu ohřívám.