"Moje kamarádka má 4 deti a uspávací "prudic" není ani jedno. Taky dávala hraběcí rady, dokud u nás párkrát nebyla na uspávání."
- taky jsem měla takovou kamarádku. Pořád mi vykládala, jak jsem hrozná, když mi dítě neusíná samo - to její Péťa (tehdy již puberťák), toho nemusela uspávat nikdy, prostě ho položila do postýlky a on spal a to již v porodnici. Prý to bylo tím, že si ho nenavykla na houpání.
No, pak přemluvila nového manžela na druhé dítě - a asi 2 roky brečela únavou nad uřvaným nespavcem, který se nedal nijak uspat. Prý jak to, že když Péťa byl hodný a spal bez problémů, jaktože tohle pořád řve a po položení do postýlky samo neusne, neusne ani s dudlíkem, ani po ukolébavce, ani po houpání... když jsem jí připomněla, jak na mě pár let předtím měla řeči, tak tvrdila, že si to nepamatuje...