Jo, jo, no jo. V dusledku tezke krize ze vsech uvedenych duvodu jsem se rozhodla vritit do rakve rovnou na rychlym koni.
Tuhle se mi to uz, uz povedlo, ale kupodivu jsem zjistila, ze jeste porad celkem bytelne drzim pohromade.
Na vrasky tam nahoru neni videt, na figuru to ma pozitivni vliv a po trech hodinach loveni kone na pastvine, premisteni veskereho blata z kone na sebe a drilu na jizdarne nemam energii se utrhovat, natoz hadat s kymkoliv.

Po zrale uvaze jsem se rozhodla, ze s temi papucemi, houpacim kreslem a kockou, jeste chvili pockam.