"Loni jsi neodmítla, pohostila je"
- Marko, loni mě k tomu manžel doslova a do písmene dotlačil. Bylo to vlastně stejné jako letos. Prostě mi oznámil, že je na štědrý večer pozve. Loni jsem v důsledku několika souběžných jevů byla před vánoci vyčerpaná, oslabená, zmohla jsem se na mírný odpor který prostě silou překonal. Někdy v lednu jsem se potom zhroutila (tady ne kvůli vánocům, ale kvůli vyčerpání).

"vyslala jsi signál, že je ti to milé"
- já jsem žádný signál že je mi to milé nevyslala. Já jsem je nezvala, zval je manžel. Dorazili na štědrý den, pohostila jsem je, chovala jsem se slušně, ale ani jsem se nezmínila něco na způsob - tak zase příští rok u nás. Nechválila jsem před nimi příjemný večer. Vlastně jsem loni spíše skřípala zuby.

" Manželovi se to evidentně líbí, když je pozval loni a letos znovu (asi se v něm pleteš)"
- nepletu se v něm. Chtěl se 25. věnovat svému koníčku, místo toho, aby marnil čas s návštěvou svých rodičů. Loni doslova řekl, že chce odbít vánoce při jednom opruzu.

"Jediná ty nechceš, ale neumíš to dát najevo."
- jak loni tak letos jsem to řekla manželovi, on mé přání nerespektoval. Na to, abych jim loni 25. 12. zavolala a řekla - štědrý večer s vámi se mi nelíbil, příští rok už prosím nechoďte - na to jsem tedy loni neměla "koule" a vlastně mě to ani nenapadla - myslela jsem, že další rok budu mít prostor pro odmítnutí - no, spletla jsem se