....a víš co, Lexi, většina z nás udělá v partnerství jen to, co nám ten druhý dovolí, kam nás pustí..a obráceně.
určitě existují i takoví asociální jedinci a taky sobci, co je jim všechno fuk a jednou si to své.
Ale většina lidí chce mít doma takové nějaké příměří, pokud chtějí teda v té rodině být. Hodně chlapů si přeje hlavně "klid"...aby se neprudilo, neřešilo, aby byla pohoda...a jsou pro to schopni udělat hodně.
Pokud teda tu rodinu chtějí mít...to je základ samozřejmě.
Někdy je třeba se fakt vymezit a vymezovat, hlídat si svoje hranice...i když je to ejdnomu nepříjemné.
Já zažila něco podobného v 30tiletém vcelku hezkém manželství...vždycky jsme kooperovali a myslím, že jsme si vycházeli vstříc, až ten jeden se začal víc vymezovat a tak nějak postupně načas vytlačil toho druhého z jeho hranic. A už nebyla rovnováha a blbě se to dává zase zpět...
V partnerství by měli být spokojeni oba dva partneři...a je pravda, jak píše Fren, že na každého platí něco jiného. Na někoho to, že se něco prostě stručně řekne a dohodne, někdo potřebuje kolem tanečky...a je spokojen.
Ale nejde to dělat tak, že jeden druhého vytlačuje do kouta a snaží se mu vymezit malý prostor k manévrování...ono se totiž pak zjistí, že ten druhý přichází o stále víc a víc prostoru, až nemá žádný...a když se to děje postupně, ani si toho ten dotyčný nevšimne.