"tak to jsi dobra, zes to ustala a zlepsila"
- no, měla jsem takový pocit, že mi jde o zdraví. Upřímně, přednakopla mě ta diskuze tady na rodině (tehdy), dopostrčili ty mdloby. Jak tam tehdy psala myslím Pam-pela o své mamince a ještě někdo mě tehdy varoval, že po zhroucení už ten stav nemusí být vratný.
Když jsem měla pocit, že už prostě nemůžu spadnout níž, protože už bych se odtamtut nemusela vyhrabat, nějak to naskočilo samo.
Ale jak vidíš z dnešní diskuze, dobojováno nemám. Ale jo, ušla jsem kus cesty, chvílemi jsem na sebe dokonce pyšná.