tak u stolu je nejlepší, když někdo obsluhuje, ono se prostě musí talíře odnášet i přinášet a tak, ale služebnictvo není, že...ale v malé panelákové kuchyni, kde se odehrával můj příběh, to bylo komické, pokud se kdokoliv natáhl ze židle, tak dosáhl i do lednice i na kuchyňskou linku, takže pobíhání nebylo potřeba, ale ona byla asi vychována, že hostitelka je "po ruce", tedy vždy připravená, holt se těžko přeučovala, že je rovnoprávný člen rodiny, který zasedne s rodinou, taky z toho pak vyplýval průběh celé večeře, první dostával na talíř můj muž, nejlepší kousek a největší patřil jemu, pak děti a pak nakonec já jako matka, tedy nejnižší článek řetězce, kupodivu, když jsme ohlásili naše oddělené manželství před rozvodem, tak jsem začla být vedená jako host /jako cizí po 10 letech manželství a se dvěmi dětmi/ a maso jsem dostala nejdřív já, v té chvíli jsem zřetelně postoupila na společenském žebříčku, už jsem nebyly jenom matka od dětí nebo nevím - celé to bylo sociologicky hodně zajímavé, jsem ráda, že toho nejsem součástí, z dnešního pohledu je to úsměvné, tenkrát jsem z toho byla na nervy