Já tyto "dohody" nechápu. Manžel mi řekl, oznámil, že se domluvil se svou rodinou... a já nazdobím, navařím, napeču, zorganizuji dokonale to, co mi manžel poručil. Takhle nějak fungoval vztah mých rodičů a co hádek kolem toho vždycky bylo asi psát nemusím. Maminka zmordovaná, unavená, celé dny u plotny - vařila, pekla, smažila - my se sourozencem jsme museli chtě nechtě mýt hromady nádobí a povinně bavit drobotinu známých a tatínek si užíval, povídal si, smál se a velice se divil, že moje maminka je tak velmi unavená, že chodí v 21 hodin spát a dovolí si vyžadovat klid. Samozřejmě měl pocit, že také velmi mamince pomáhal - ovšem když byl dotázán "čím?", tak odpovědět neodkázal... jen začal hrát na city, že to je jeho rodina, nikoho dalšího nemá... Sama jsem jednou také pozvala na Vánoce celou manžela rodinu a bylo to prvně a naposled. S manželem jsme po Vánocích probrali, proč už nikdy více a myslím si, že opravdu nikdy více doma na celé Vánoce nikoho mít nebudeme. Štědrý večer má být podle mě organizovaný tak, aby vyhovoval především těm, u koho budou. Třeba u sousedů vidím, že každý rok mají Štědrý večer jinde. Jednou se u ní sjede celá rodina podruhé u další z dcer... každý přiveze část večeře - sousedka dělá salát, jablečný závin a jedna z dcer přiveze kapří řízky, kuřecí řízky... určitě to není tak oprsklé, že by tradicí bylo, že vše odedře jen jeden článek z rodiny a binec bude vždycky jen u té jedné.