To je mi moc líto. Držte se!
My jsme se takhle rozloučili před necelými dvěma lety s jezevčíkem ( 13,5 let). Měla nádor na tlamě, jednou se to zoperovalo a asi ještě 2 měsíce tu byl s námi než to zase narostlo znovu. Pak už jsme se nedokázali dívat na jeho trápení a já teda rozhodla o uspání. Toto patří k nejhorším rozhodnutí v životě. Ale dodnes věřím, že jsem udělala správně. Byla jsem s ním do poslední chvíle i v ordinaci, kde mu to píchli. Držela jsem ho v náručí. Můj muž brečel ( a to nebyl jeho pes), já byla v té době silnější.
Naši pak pořídili jiné štěně, máme ho rádi, ale ta vzpomínka na to období loučení se se starým je pořád silná.