Já i moje rodina při takových příhodách, naštěstí jich bylo jen pár, odmítáme pitvy a chceme si myslet, že zvíře bylo prostě nemocné. Mám strach, že kdyby se potvrdila otrava, stala bych se paranoidní a snažila bych se najít viníka.

A chápu tě, ani nevíš jak moc tě chápu.
Náš pes skomírá už asi dva roky. Měl několik ošklivých epizod, kdy jsme se rozhodovali jestli ho nechat utratit a on se zmotal. Jsem asi jedna z mála, která si ráno sobecky říká "kéž by tes byl mrtvý, umřel přirozenou smrtí a bez naší pomoci", s napětím otevírám dveře na chodbu a vlastně ani nevím co chci najít, obě varianty (živé i mrtvé zvíře) jsou vlastně špatné.
Skoro ti závidím, že se to u vás rozhodne ze dne na den.